Tyto stránky jsou věnovány všem, kteří se zajímají o hru na bicí nástroje

Bubeník cvičí na tympány.
Počítá takty: 1, 2, 3... 30... 35... 60... 120, 121 zahraje dvě rány: bum, bum a počítá dál: 1, 2, 3... 47... 72... zahraje další dvě rány: bub, bum a počítá dál. Takhle to podobně pokračuje dál, až zahraje tremolo a poslední tři rány a povídá:"Ten Mozart, to je ale skvělá hudba!"
Zkouška orchestru.
Hraje se část z první věty symfonie, v jednom místě se všichni bubeníci z orchestru seběhnou k tympánistovi a něco tam kutí. "No tak klid, pánové!" dirigent zastaví orchestr a chce celý úsek skladby opakovat. Znovu se hraje a v tom samém místě, jako předtím, se všichni bubeníci seběhnou a začnou u tympánu něco kutit. Dirigent už to však nevydrží a začne se rozčilovat: "Pánové, tak tohle by teda nešlo, co tam proboha děláte??" Trianglista mu na to odpoví: "Když tady je v notách napsáno ohne triangl a ono to nejde udělat..."
"Tati, můžu ti říct vtip o bubeníkovi?"
"Ano, ale vždyť jsem bubeník."
"Neboj, tak já ho řeknu pomalu a nahlas."
"To jsou dneska lidi..."

"Dnes ráno na mě zvonil soused ve 2:30! Chápete to? V půl třetí ráno!!!
Naštěstí jsem ještě nespal, protože jsem cvičil na bubny!"

Vždy jsem měl jakýsi strach z místa ve skladbě, kde by měl zaznít brejk, fill nebo přechod, tedy krátké sólo nacházející se většinou na konci hudební fráze. A proč? Nevěděl jsem co tam zahrát, teď už znám cestu, jak se dopracovat k dobrému a citlivému brejku, i když stále zakopávám o kameny a klestím větve, které mi v cestě překážejí.


Důležitá při tvorbě vlastních brejků je znalost technik, koordinace a melodie brejků známých bubeníků. Ať už v jakémkoli nehudebním oboru, vždy se učíme nejprve věci, které jsou „známé a tudíž dané“ a až potom se můžeme zabývat vlastními výzkumy a zde při vytváření vlastních brejků to podle mě platí více než jinde při hře na bicí. Naši „předkové“, pokud tak mohu označit starší generaci bubeníků, nám zanechali spoustu způsobů hraní rytmů a brejků, a proto bychom je měli nastudovat. Poslouchat jejich alba a zjistit, který styl hraní je pro nás tím stěžejním a najít si vlastní cestu k jeho vytvoření. Ale v zápětí tohle všechno zapomeňte, protože kopírovat cizí brejky je k ničemu, potřebujete vymyslet své vlastní!



K tomu existuje několik cest. Buďto jste tak geniální, že vždy z fleku vymyslíte nějaký brejk, a nebo máte brejky naučené, které jste si „uměle“ vytvořili, a ty používáte.


Podle školy na bicí od Jeffa Bowderse existuje několik druhů brejků.
Jsou to brejky:
a) ve směru hodinových ručiček
b) v protisměru hodinových ručiček
c) s centrálním pohybem
d) s trojúhelníkovým pohybem


a) Brejky ve směru hodinových ručiček
Pohyb těchto brejků přechází z jednoho bubnu na druhý ve směru hodinových ručiček. V podstatě od snareu přes tom-tomy na floor tom.


break.bmp.png

b) Brejky v protisměru hodinových ručiček
Pohyb tohoto typu prochází v opačném směru než předchozí, tzn.: od floor tomu na tom-tomy a na snare.

break2.bmp.png

c) Brejky s centrálním pohybem
Tyto brejky mají mnoho variant, mají vždy centrum, které vytváří nějaký buben naší soupravy. Na toto centrum se v průběhu našeho brejku často vracíme.

break3.bmp.png

d) Brejky s trojúhelníkovým pohybem
Pohyb našeho posledního způsobu je do trojúhelníku, což znamená, že je brejk hraný na tři bubny, které tvoří trojúhelník, ať už po směru hodinových ručiček, nebo v protisměru.

break4.bmp.png

Do brejků zapojujeme nejen tom-tomy, ale i ostatní části naší bicí soupravy. Dalším důležitým krokem je v brejku kombinace rukou a nohou, tedy tom-tomů a kopáku. V následujícím příkladu naleznete ukázky brejků tohoto typu, ale technikou „posouvání drobných hodnot“ si lehce vymyslíme další. V tvrdších stylech se samozřejmě hojně v brejcích používá dvojšlapka.

break5.bmp.png
break6.bmp.png

V brejcích, ve kterých nepoužíváme dvojšlapku, se snažíme šlapat hi-hat na doby nebo na off-beat, pomůže nám i kapele v udržení tempa.



Dalším krokem může být přidání činelů do brejků, kdy současně s kopákem udeříme do činelu, tím se nám náš brejk krásně rozfázuje. Místo činelu můžeme použít například tamburínu, která v kombinaci s kopákem zní také perfektně.

break7.bmp.png

A nakonec si povíme něco o délce jednotlivých brejků. Délka brejku, vychází z jednotlivých skladeb, zde si akorát můžeme v následujícím příkladu ukázat, jak různě dlouhé mohou být. Brejk můžeme ve skladbě cítit například na 2 poslední doby v taktu na konci fráze, ale i třeba na celý takt, nebo i delší úsek, pokud chceme takto dlouhý fill použít, musí dávat smysl a být citlivý ke skladbě, kterou doprovázíme.

break8.bmp.png

Pamatujme. Ne vždy to, co je technicky náročné, je krásné a stravitelné pro diváka. Jednoduchý brejk s malou ozdobou je mnohdy lepší než víření na vše, co máme kolem sebe.

uvod.jpg

Líbí se vám obsah těchto stránek?

Ano. (154 | 73%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one