Tyto stránky jsou věnovány všem, kteří se zajímají o hru na bicí nástroje

Bubeník cvičí na tympány.
Počítá takty: 1, 2, 3... 30... 35... 60... 120, 121 zahraje dvě rány: bum, bum a počítá dál: 1, 2, 3... 47... 72... zahraje další dvě rány: bub, bum a počítá dál. Takhle to podobně pokračuje dál, až zahraje tremolo a poslední tři rány a povídá:"Ten Mozart, to je ale skvělá hudba!"
Zkouška orchestru.
Hraje se část z první věty symfonie, v jednom místě se všichni bubeníci z orchestru seběhnou k tympánistovi a něco tam kutí. "No tak klid, pánové!" dirigent zastaví orchestr a chce celý úsek skladby opakovat. Znovu se hraje a v tom samém místě, jako předtím, se všichni bubeníci seběhnou a začnou u tympánu něco kutit. Dirigent už to však nevydrží a začne se rozčilovat: "Pánové, tak tohle by teda nešlo, co tam proboha děláte??" Trianglista mu na to odpoví: "Když tady je v notách napsáno ohne triangl a ono to nejde udělat..."
"Tati, můžu ti říct vtip o bubeníkovi?"
"Ano, ale vždyť jsem bubeník."
"Neboj, tak já ho řeknu pomalu a nahlas."
"To jsou dneska lidi..."

"Dnes ráno na mě zvonil soused ve 2:30! Chápete to? V půl třetí ráno!!!
Naštěstí jsem ještě nespal, protože jsem cvičil na bubny!"

Pokud máme správně postavenou soupravu, co se týče výšky sezení a vzdálenosti malého bubnu, hi-hat a kopáku od osy naší bubenické stoličky, můžeme začít s trénováním správných úderu na pedály naší soupravy.

Hra na velký buben



Existují dva způsoby postavení nohy na šlapce velkého bubnu.

nový-8.jpg
nový-9.jpg
Způsob hry s položenou patou je podle mého názoru spíše pro tiché hraní a vzhledem k fyzické náročnosti v technických pasážích, kdy se nám příliš namáhá sval táhnoucí se po holeni od kolena k chodidlu, jsem se rozhodl zde více rozebrat způsob druhý, se zdviženou patou. Tento druhý způsob je pro naše tělo příhodnější. Lýtkový sval, který namáháme při hře se zdviženou patou je přece jen mohutnější než sval zmíněný výše.
Při hraní jednotlivých úderů je důležité, abychom seděli stabilně, rovně a nekývali se po sešlápnutí pedálu. Tento způsob hraní je obtížnější. Špatné provedení úderu zatěžuje bederní páteř. Hráč musí pracovat s balančním bodem pedálu, proto má tato technika hry také větší nároky na kvalitu pedálu a blány, nemluvě o vhodné obuvi, která u způsobu s patou položenou není zas až tak důležitá.
Nyní k samotnému nácviku techniky hry. Sedíme na stoličce, chodidla máme na pedálu, nohy jsou naprosto uvolněné. Poté nadzvedneme patu pravé nohy. Tento výkon provedou pouze svaly pohybující kotníkem. Patu nezvedáme příliš. Špička chodidla stojí na balančním bodu pedálu, což znamená, že část pedálu před chodidlem zůstane volná. Pokud posuneme nohu vpřed k řetězu šlapky, páka je delší a váha nohy příliš snadno překoná sílu pružiny uvnitř pedálu. Když naopak položíme špičku chodidla příliš daleko od řetězu k opačnému konci šlapky, vítězí síla pružiny a pedál se dá sešlápnou jen stěží. Šlapku uvedeme do pohybu tím, že švihneme patou a pedál sešlápneme váhou celé nohy. Po úderu se pedál pomocí pružiny vrací na původní místo a s ním i naše noha. Stehenní svaly jsou přitom uvolněné, pokud máme nohu ztuhlou, šlapeme pomocí kyčle, nikoliv z kotníku. Špička chodidla po celou dobu zůstává jakoby přilepená k pedálu, podobně jako prsty na paličce. Abychom uvolnili napnuté svaly v průběhu hraní, je dobré patu z pedálu zdvihnout těsně před úderem a po úderu ji zase položit, což nelze stihnout v technicky náročném hraní.
Úder levé nohy procvičujeme stejným způsobem na druhém kopáku nebo na pedálu dvojšlapky. V dnešní době je podle mého názoru nezbytné využívat hry na kopák oběma nohama a to na dvojšlapce nebo na dvou velkých bubnech.

Způsob hraní na Hi-hat



Hi-hat je nástroj, který můžeme obsluhovat nohou i rukama. Proto má velké zvukomalebné možnosti.
Technika hry na pedál tohoto nástroje vychází z techniky pro hru na velký buben. Sešlápnutím pedálu docílíme přiblížení činelů a tím tupého zavřeného zvuku. Pokud špičkou sešlápneme pedál a nohu rychle uvolníme, činely o sebe zavadí a rozezní se.
Převážně však na hi-hat hrajeme paličkou. Správné místo dopadu hrotu paličky je asi polovina vzdálenosti od okraje činelu k jeho středu. Akcenty na hi-hat hrajeme přes její okraj. Při hře paličkou může být hi-hat zavřená, kdy chodidlo leží celou svou vahou na pedálu hi-hat. (Patu nezvedáme, zbytečně bychom unavovali svaly.) Polootevřená, v tomto případě zůstává chodidlo na pedálu a pouze se trochu nadlehčí špička, nebo otevřená, kdy je celé chodidlo nadlehčené a jen nepatrně se dotýká pedálu.

nový-10.jpg
nový-11.jpg
uvod.jpg

Líbí se vám obsah těchto stránek?

Ano. (154 | 73%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one