Tyto stránky jsou věnovány všem, kteří se zajímají o hru na bicí nástroje

Bubeník cvičí na tympány.
Počítá takty: 1, 2, 3... 30... 35... 60... 120, 121 zahraje dvě rány: bum, bum a počítá dál: 1, 2, 3... 47... 72... zahraje další dvě rány: bub, bum a počítá dál. Takhle to podobně pokračuje dál, až zahraje tremolo a poslední tři rány a povídá:"Ten Mozart, to je ale skvělá hudba!"
Zkouška orchestru.
Hraje se část z první věty symfonie, v jednom místě se všichni bubeníci z orchestru seběhnou k tympánistovi a něco tam kutí. "No tak klid, pánové!" dirigent zastaví orchestr a chce celý úsek skladby opakovat. Znovu se hraje a v tom samém místě, jako předtím, se všichni bubeníci seběhnou a začnou u tympánu něco kutit. Dirigent už to však nevydrží a začne se rozčilovat: "Pánové, tak tohle by teda nešlo, co tam proboha děláte??" Trianglista mu na to odpoví: "Když tady je v notách napsáno ohne triangl a ono to nejde udělat..."
"Tati, můžu ti říct vtip o bubeníkovi?"
"Ano, ale vždyť jsem bubeník."
"Neboj, tak já ho řeknu pomalu a nahlas."
"To jsou dneska lidi..."

"Dnes ráno na mě zvonil soused ve 2:30! Chápete to? V půl třetí ráno!!!
Naštěstí jsem ještě nespal, protože jsem cvičil na bubny!"

Tvorba sóla



V naší bubenické kariéře se nakonec setkáme se situací, kdy po nás někdo bude chtít zahrát sólo. Bubenická sóla se rozdělují na dva typy. Buď je to sólo, které je v rytmu skladby a při samotném sóle nás podporuje kapela, nebo sólo hrajeme úplně bez doprovodu. Tento druhý způsob, který nazýváme „open sólo“, nám umožňuje spoustu volnosti, hlavně co se týče tempa a změn taktů. Je ovšem také náročnější. Pozor si musíme dát hlavně na celistvost a propojenost jednotlivých částí sóla.

K vytvoření jakéhokoliv sóla nám slouží naše doposud získaná technika a zkušenosti, které chceme předvést. Při rozmýšlení sóla klademe důraz na jeho efektnost a brilantní předvedení našich schopností.

Při sóle v doprovodu kapely se snažíme používat rytmické motivy skladby, ve které sólo hrajeme. Tyto motivy se snažíme zpracovat se vzrůstající a komplikující se tendencí, kdy technický a zároveň i dynamický vrchol sóla umisťujeme do tří čtvrtin délky sóla, ale nemusí to být pravidlem.

Při tvorbě „open sóla“ musíme nejprve promyslet jeho průběh. Uspořádáme za sebe jednotlivé rytmy a technické prvky, které chceme předvést. Začínáme od lehčích rytmů a prokládáme je složitějšími technickými „brejky“. V průběhu sóla střídáme také tempa a dynamiku, aby nám vznikaly kontrasty mezi částmi. Pokud bychom nedělali kontrasty, ať už v sóle nebo ve skladbách vůbec, mohlo by to být pro diváka nezajímavé, zvláště když bychom měli „open sólo“ vystavět delší než dvě minuty.

Pro ilustraci si můžeme představit začátek sóla jako například postupné rozeznění činelů u soupravy. Používáme různé kombinace činelů a hi-hat. Vytváříme dynamické vlny a pořád při tom pomalu zesilujeme. Zhušťujeme údery a poté konečně přejdeme od zvuku činelů na tom-tomy. Využijeme výšek tónů našich tom-tomů a zahrajeme na ně jednoduchou melodii, tuto melodii pak rozvádíme a variujeme, přidáme jako doprovod šlapání hi-hat. Levá ruka bloudí s melodií po tom-tomech a pravá doplňuje rytmy na činely. Přijde velmi technický brejk a konečně se do všech těch zvuků připojí kopák, roste napětí a síla zvuku, zahřmí rána na crash a ticho, jen lehounké švitoření na malý bubínek v pianissimu do šestnáctinových not se vměšují dvaatřicetinové a přírazy. Po tomto klidném, ale technickém úseku přijde na řadu sekaný úsek na dvojšlapku s tlumením činelů a pauzami.
Na koncertech neartificiální hudby je důležité také zapojit publikum, a proto si můžete vymyslet jednoduchý rytmus v délce na jeden nebo dva takty, který budete hrát například současně na malý buben a kotel, a pak necháte tento rytmus diváky zopakovat tleskáním. Pro přesnost ťukáte s diváky paličkami nad hlavou a několikrát tento rytmus opakujete.
A sólo pokračuje několika brejky. Nějaké jemné cinkání na činely a můžeme pokračovat zvukomalebným rytmem, který se neustále zrychluje a končí v brejkovém šílenství. Celé sólo ukončíme třemi rychlými ranami na crashe, necháme si zatleskat a půjdeme se uklonit.
Takto by mohlo vypadat pro příklad jedno „open sólo“.

Poslední věc, kterou bych chtěl zmínit právě u hraní sóla, jsou pauzy. Nemůžeme na posluchače valit neustále zvuk bubnů a nepřetržitě solit techniku a rytmy. Pokud budou v sóle volné doby nebo i takty, vyjdou najevo technika a jednotlivé části daleko lépe, než když budou neustále propojovány jiným hraním, ve kterém mohou zaniknout. Neříkám, aby byly veškeré části odděleny mezerou, ale je dobré ji čas od času udělat.


Pro příklad uvádím některá videa z youtube.
Příklad open sóla:



Příklad sóla v doprovodu kapely:

uvod.jpg

Líbí se vám obsah těchto stránek?

Ano. (154 | 73%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one