Tyto stránky jsou věnovány všem, kteří se zajímají o hru na bicí nástroje

Bubeník cvičí na tympány.
Počítá takty: 1, 2, 3... 30... 35... 60... 120, 121 zahraje dvě rány: bum, bum a počítá dál: 1, 2, 3... 47... 72... zahraje další dvě rány: bub, bum a počítá dál. Takhle to podobně pokračuje dál, až zahraje tremolo a poslední tři rány a povídá:"Ten Mozart, to je ale skvělá hudba!"
Zkouška orchestru.
Hraje se část z první věty symfonie, v jednom místě se všichni bubeníci z orchestru seběhnou k tympánistovi a něco tam kutí. "No tak klid, pánové!" dirigent zastaví orchestr a chce celý úsek skladby opakovat. Znovu se hraje a v tom samém místě, jako předtím, se všichni bubeníci seběhnou a začnou u tympánu něco kutit. Dirigent už to však nevydrží a začne se rozčilovat: "Pánové, tak tohle by teda nešlo, co tam proboha děláte??" Trianglista mu na to odpoví: "Když tady je v notách napsáno ohne triangl a ono to nejde udělat..."
"Tati, můžu ti říct vtip o bubeníkovi?"
"Ano, ale vždyť jsem bubeník."
"Neboj, tak já ho řeknu pomalu a nahlas."
"To jsou dneska lidi..."

"Dnes ráno na mě zvonil soused ve 2:30! Chápete to? V půl třetí ráno!!!
Naštěstí jsem ještě nespal, protože jsem cvičil na bubny!"

Stolička



Základem správného sezení u bicí soupravy je správné nastavení bubenické stoličky. Člověk by řekl, že není důležité na čem sedíme, ale právě naopak. Na nesprávně nastavené nebo nestabilní stoličce se nám hůř hraje, ale hlavně nás začnou bolet záda a brzy se unavíme.

Stoličku si výškově nastavíme tak, aby když se na ní posadíme, naše stehna byla rovnoběžně s podlahou, když se naše chodidla dotýkají středu pedálů bicí soupravy. Kolena hráče jsou přitom ohnuta v pravém úhlu. Někteří bubeníci ovšem experimentují s výškou sezení. Buďto sedí příliš nízko, že mají kolena skoro až u brady nebo vysoko, kdy se zdá, že stojí. Pro držení těla hráče však existuje jen jediný správný způsob. Pokud se postavíme ke stěně a přitiskneme se k ní zády, stěny se nebude dotýkat bederní část zad, vrchní část páteře a krk. Hlavu máme zpříma, ramena jsou přitlačená ke zdi a lopatky tlačíme dolů, tento postoj si musíme zachovat při usednutí na stoličku. Toto je zaručený způsob sezení u bicí soupravy, kdy si nekřivíme páteř a nepřivozujeme si jím jiné podobné zdravotní problémy. Správné posazení musíme neustále kontrolovat, abychom si jej zažili a přišlo nám časem naprosto přirozené. Pokud si zvykneme už ze začátku na špatné sezení, je těžké se tohoto zlozvyku později zbavit.

nový-1.jpg

Malý buben



Dalším důležitým parametrem je postavení malého bubnu. Tato vzdálenost mezi bubínkem a na stoličce sedícím hráčem je dána téměř na centimetr přesně. Pokud držíme správně paličky a nadloktí nám směřuje svisle dolů a lokty máme v pravém úhlu, při pohledu shora se hlavičky paliček sbíhají do místa na bubínku asi 10 cm od jeho okraje. Hráč má zápěstí přirozeně rovné, paličky jsou jakoby pokračováním předloktí. Paličky spolu svírají ostrý úhel, nikdy nejsou rovnoběžně. Výšku bubínku nastavíme tak, aby při hraní rimshotů se ruce nedotýkaly stehen a zastavily se jen kousek nad nimi. Pro „tympánové“ držení paliček závisí sklon malého bubnu na pohodlném dosažení zvukových možností tohoto nástroje. Skloníme-li nástroj příliš, normálními údery do blány spíše bodáme než hrajeme a rimshoty jsou nedosažitelné bez nepřirozených pohybových kreací. Dáme-li buben vodorovně, ozývají se proti naší vůli rimshoty, nebo samotný ráfek i pokud chceme hrát jen na blánu.


nový-2.jpg

Velký buben a Hi-Hat



Ideální umístění velkého bubnu a hi-hat je znázorněno na obrázku, kde postavu vidíme shora. Hráč sedí symetricky. Oba úhly alfa, které svírají stehna hráče s osou těla jsou stejné. Jejich velikost závisí na šířce bubínku, ovšem úhly by měli být co nejmenší, ale dostatečně velké, aby se hráč při hraní nohama bubínku nedotýkal. Postavením chodidel na balanční body pedálů a dodržením posedu v pravých úhlech zjistíme vzdálenost Hi-hat a kopáku od osy stoličky. Obrázek vpravo znázorňuje takzvané „sezení v pravých úhlech“, které doporučuje Dave Weckl na svých výukových DVD.

nový-3.jpg
nový-4.jpg

Hi-Hat a malý buben

nový-5.jpg

Většina začínajících bubeníků řeší překřížení rukou při hře na Hi-hat a malý bubínek. Na první pohled se totiž zdá, že levá ruka hrající na bubínek má nedostatek prostoru pro úder pod pravou rukou. Tento problém můžeme do jisté míry vyřešit zvýšením stojanu Hi-hat, ale nesmíme to přehnat, stejně jako s výškou malého bubnu. Není možné neustále hrát (nebo spíše sekat) do ostří činelů. Musíme pohodlně dosáhnout na celou plochu činelu, aniž bychom museli zvedat nadloktí. Paličky jsou nad sebou překříženy, údery levé ruky vycházejí hlavně z prstů a zápěstí. Místo úderu na bubínku zůstává stále stejné jako při hře na samotný bubínek u horního okraje. Zkřížení rukou se však dá vyhnout. Paličky při pohledu shora se míjí, tedy nekříží se. U tohoto způsobu je v podstatě také zachováno na malém bubínku místo ideálního dopadu paličky od okraje, jen je posunuté na „devátou hodinu“. Levá ruka má nyní volný prostor pro plný nápřah. Drobnou nevýhodou je mírná nesymetrie polohy obou nadloktí (levé je vysunuto v zad, pravé vpřed).

Postavení bicí soupravy



Prozatím jsme hovořili v předchozích odstavcích o postavení malém bubnu, hi-hat a kopáku, ale jak a kam si namontovat na našem setu ramena činelů, tom-tomy, tamburínu, kravský zvonec a další cingrlátka?

Vše záleží na naší kreativitě, množství stojanů a podobně, přece jen se však pár pravidel najde. Pokud jsme si správně postavily snare, kopák, a hi-hat, můžeme přidávat další části bicí soupravy. Na veškeré nástroje bychom měli pohodlně dosáhnout z naší bubenické stoličky.

Pokud máme představu velké bicí soupravy s mnoha přechody a činely, nezapomeňme na fakt, že malý buben tvoří jakýsi střed naší soupravy, proto ostatní nástroje umisťujeme rovnoměrně napravo i nalevo od našeho malého bubnu. Mnoho bubeníků dělá chybu, když většinu svých bicích staví na svou pravou stranu od malého bubnu, potom se totiž hráč vytáčí a není malému bubnu čelem. Otáčení se sice u velké soupravy nevyhneme, ale musíme dbát našeho zdraví, a tak využívat k rozmístění nástrojů obou dvou stran.

Tom-tomy vesměs umisťujeme nad kopák, vedle kopáku a vlevo pod hi-hat, jejich sklon ke hráči by neměl přesáhnout 20 stupňů. Tom-tomy většinou řadíme podle výšky od nejvyššího nad snarem směrem doprava k nejhlubšímu, nemusí to být ovšem pravidlem. Tom-tomy by měli být položené o něco výše než bubínek, nikdy ne stejné výškové úrovni. Floor tomy stavíme stejně vysoko jako bubínek, sklopené jsou stejně jako tomy směrem k hráči.

U činelů spíše než výškové rozmístění, hraje roli jejich sklon. Pohodlně bychom měli dosáhnout na plochu činelu, na pupek, což se týká hlavně činelu ride nebo na jeho hranu, kterou využíváme zejména u crashů a splashů. Máme-li činel velmi blízko u sebe a příliš utažený šroubem, palička jej zasáhne hrubým úderem, a tak může dojít k prasknutí činelu. Někteří hráči dokonce u stojanů na činely matice ani vrchní filcové podložky nepoužívají, což mně osobně nepřijde moc praktické. Činel ride umisťujeme většinou na pravou stranu soupravy nad floor tom, výjimku tvoří hráči leváci, ale o těch níže. Při častém akcentování činelu se činel namáhá, z tohoto důvodu je lepší mít několik crashů na prostřídání. Dáváme si také pozor, aby se činely navzájem nebo s bubny při úderu nedotýkaly. Velikost použitých činelů závisí na stylu, který hrajeme a na našem vkusu.

Postavení bicí soupravy pro leváky



Určitě se mezi námi najdou tací, které by zajímalo, jak nejlépe postavit soupravu pro leváka. Možností se naskýtá hned několik.
Vzhledem k vybavení v našich základních uměleckých školách, většina žáků, leváků, hraje na bicí, které jsou postavené pro praváky. V začátcích je to pro takového žáka velmi náročné. I jednoduchý doprovod musí hrát s pravou rukou na hi-hat nebo na ride a levou na malém bubnu, což znamená, že je vytíženější „nešikovnější ruka“ (u nohou není nikdy takový problém). Přenese-li se tento bubeník přes začátky má obrovskou výhodu oproti pravákům, u kterých je i po čase vidět, že jim levá ruka malinko pokulhává (nedokáží s ní zahrát doprovod a podobně). Toto je přece jen trochu brutální metoda.
Levákovi můžeme dovolit hrát hi-hat na pravácké bicí soupravě rukou levou, tím eliminujeme prvotní koordinační problémy, ale pokud tento bubeník bude muset zahrát za okamžik něco na ride, který má na pravé straně, vznikne problém. Proto se doporučuje přesunout ride z pravé strany nad hi-hat doleva. (viz př.1) Poslední možností je postavit soupravu zrcadlově obráceně než pro praváka. V dnešní době to není vůbec žádný problém, ani co se dvojšlapky týče, vyrábějí se i levácké. V takovéto situaci má pak hráč naprosto identické možnosti jako bubeník pravák. (viz př.2)


př.1:

př.1:

př.2:

př.2:

uvod.jpg

Líbí se vám obsah těchto stránek?

Ano. (154 | 73%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one