Tyto stránky jsou věnovány všem, kteří se zajímají o hru na bicí nástroje

Bubeník cvičí na tympány.
Počítá takty: 1, 2, 3... 30... 35... 60... 120, 121 zahraje dvě rány: bum, bum a počítá dál: 1, 2, 3... 47... 72... zahraje další dvě rány: bub, bum a počítá dál. Takhle to podobně pokračuje dál, až zahraje tremolo a poslední tři rány a povídá:"Ten Mozart, to je ale skvělá hudba!"
Zkouška orchestru.
Hraje se část z první věty symfonie, v jednom místě se všichni bubeníci z orchestru seběhnou k tympánistovi a něco tam kutí. "No tak klid, pánové!" dirigent zastaví orchestr a chce celý úsek skladby opakovat. Znovu se hraje a v tom samém místě, jako předtím, se všichni bubeníci seběhnou a začnou u tympánu něco kutit. Dirigent už to však nevydrží a začne se rozčilovat: "Pánové, tak tohle by teda nešlo, co tam proboha děláte??" Trianglista mu na to odpoví: "Když tady je v notách napsáno ohne triangl a ono to nejde udělat..."
"Tati, můžu ti říct vtip o bubeníkovi?"
"Ano, ale vždyť jsem bubeník."
"Neboj, tak já ho řeknu pomalu a nahlas."
"To jsou dneska lidi..."

"Dnes ráno na mě zvonil soused ve 2:30! Chápete to? V půl třetí ráno!!!
Naštěstí jsem ještě nespal, protože jsem cvičil na bubny!"

Části bicí soupravy



Přesný výběr bicích nástrojů, ze kterých naši soupravu sestavíme, závisí na několika faktorech, jako například na stylu, který chceme hrát, na našich zkušenostech, na finančních zdrojích i na tom, jestli si budeme muset při stěhování naší soupravy zaplatit stěhováka a náklaďák.



Základ bicí soupravy tvoří malý buben („snare drum“, „rytmičák“), basový buben („bass drum“, „kopák“, „šlapák“), hi-hat (haitka), činely („cymbals“, „plechy“) „ride“ a „crash“ a bubenická stolička . K tomuto setu se pak přidávají další části, jako například tom-tomy („tomy“, „přechody“), floor tom („kotel“), další činely např.: „splash“, „china“, kravský zvonec a další perkuse.



Standardní sestava bicích nástrojů, jak ji můžeme zakoupit v obchodě, obsahuje kopák, snare, dva tom-tomy, floor tom a hardware, což jsou stojany na tomy, na činely (většinou dva), stojan na snare a na hi-hat a stoličku.
Činely se prodávají samostatně nebo v menších sadách (hi-hat, ride a crash nebo splash a china a podob.)


Jednotlivě k částem bicí soupravy:



Malý buben, historie, popis



Buben, jako hudební nástroj, lze vysledovat už na počátku lidských dějin. Bubny měly různé tvary, byly vyráběny z nejrůznějších materiálů, lišily se rozmanitostí zvuku i technikou hry. Bubny se používaly hlavně v kultovní a rituální hudbě, což můžeme vidět ještě dnes v určitých mimoevropských kulturách.
V Evropě byly bubny a kotle známy již v ranném středověku, k čemuž přispěly zejména křížové výpravy. O rozšiřování těchto nástrojů svědčí řada zachovaných dobových vyobrazení. Buben v této době (cca 12. století) tvoří válcový rám (lub) s kůží napjatou na vrchní straně (výjimečně po obou stranách) bubnu. Hrálo se jednou, nebo dvěma paličkami. Hráč nosil buben zavěšený na popruhu kolem krku.
Od 14. století se velikost bubnů zvětšovala, kůže byla již po obou stranách, napínala se obručemi se zkříženými provazy. Přes vrchní, později přes spodní kůži, se začaly natahovat struny opatřené „drancounem“. Z této doby známe označení „lancknechtský buben“, které naznačuje hojné využití bubnů v armádě.
S vývojem vojenské hudby se rozrůstá vývoj bubnů, až v 18. století se začal tento typ bubnu používat jako orchestrální nástroj. Luby bubnu se začínají zkracovat, dřevěné bubny jsou často nahrazovány kovovými a napínací provazy vystřídal ráfek s několika šrouby.
V 19. století se výška lubů bubnů ve vojenských orchestrech tak zkrátila, až tento buben dostal dnešní označení „malý buben“. Oblast využívání tohoto nástroje se tak zvětšovala, až se malý buben stal nejpoužívanějším a hlavním nástrojem skupiny bicích.
V dnešní době má malý buben kovové nebo dřevěné luby, vysoké 3,5 – 11 palců o průměru 10 – 15 palců, nejčastěji však 14 palců. Přes okraje lubů je z obou stran natažená umělá blána na obruči, přes ní je položen ráfek, který s pomocí deseti šroubů (počet šroubů závisí na průměru bubínku) blánu natahuje. Přes spodní, rezonanční blánu je natažené kovové strunění pro typický řinčivý zvuk malého bubnu, které je na jedné straně spojeno s pákovým mechanismem, jímž je možné měnit napětí strun nebo strunění zcela „vypnout“. Při hře je malý buben ukládán do kovového stojánku na trojnožce.



Velký buben, historie, popis



Velký buben patřil už od pradávna k nejrozšířenějším nástrojům starých národů v celém světě. Kůže se přibitím nebo provazy za mokra upevnila na vydlabané kmeny stromů nebo na uměle zhotovené rámy, po uschnutí se kůže samovolně napnula. Takovéto rámové bubny měli průměr okolo 1,5 metru a používaly se při různých náboženských rituálech. Například v Egyptě nebo v sumersko-babylonské oblasti a to již ve 3. tisíciletí před naším letopočtem.



Blány na velkém bubnu se vyráběly z vydělané telecí kůže, nyní se používají blány plastové. Na luby bubnu jsou jednotlivé blány upevněny 8 až 16 stahovacími šrouby. V lubu je také malý otvor, jako u každého bubnu se dvěmi blánami, kterým uniká vzduch při kmitání blány.



Velký buben pro použití u bicí soupravy má menší rozměry než velký buben orchestrální. Průměr blány se pohybuje od 16 do 24 palců, kdy nejpoužívanější průměry jsou 20 a 22 palců. K rozeznívání bubnu se používá mechanického nožního pedálu s beatrem.5 Zvukové požadavky velkého bubnu u naší bicí soupravy jsou různé podle stylu, jaký hrajeme.



Gong drum



Je velký buben o průměru 20 a více palců na stojanu, který si někteří bubeníci přidávají ke své sestavě a hraje se na něj paličkou.



Tom-tomy



Tom-tomy tvoří dřevěné duté válce, které jsou z obou stran opatřeny blánami, které napíná kovová obruč se šrouby. Velikosti tom-tomů jsou různé jak výškově tak i co se týče průměru blan, ten se pohybuje od 6 do 20 palců. Tom-tomy jsou upevňovány takzvaným „téčkem“ nad velký buben, nebo jsou na samostatném stojanu. Bubny s větším průměrem jsou opatřeny třemi přidělanými nastavitelnými nožkami.



Činely



Činely patří k velmi starým orientálním nástrojům. V Evropě se sice dostali do povědomí už kolem 10. století, ale upadly v zapomnění. Až koncem 17. století se opět začali objevovat v souvislosti s tureckými janičařskými hudbami.6 A poté se začali rozšiřovat do orchestrů po celé Evropě. Podle tureckého vzoru byl jeden činel upevněn na velkém bubnu, který měl hráč pověšený na popruhu přes rameno. V jedné ruce držel hráč paličku na velký buben a v druhé ruce druhý činel, aby mohl ovládat oba nástroje současně.
Činely můžeme rozdělit do základních dvou typů:
Turecké činely mají vyšší a vydatnější zvuk a mají houbovitý tvar.

Čínské činely jsou zvukově hlubší a slabší, zvuk se spíše podobá gongům. Hrot činelu je válcovitý, okraje jsou zvednuty nahoru.

Jednotlivé činely zavěšujeme na stojany, opatřené gumou proti poškození otvoru ve středu každého činelu. Činel je také nutné podložit podložkou z gumy nebo plsti. Velikost činelů je různá, jejich průměr se pohybuje od 6 do 24 palců.

Zvuk činelů je závislý na druhu slitiny, z níž je zhotoven, na technologii výroby, na síle plechu a velikosti. Vliv na zvuk má také pochopitelně i jeho tvar. Plošší činely mají vyšší zvuk, oblejší činely jsou hlubší.
Rozlišujeme také tři základní druhy tvrdosti činelů: slabé (Extra Thin, Thin), střední (Medium Thin, Medium, Medium Heavy) a tvrdé (Heavy, Extra Heavy).
Barva zvuku činelu se odličuje použitím různých druhů paliček a také místem, na kterém činel rozezníváme. Můžeme tedy hrát přes okraj, na pupek činelu, nebo mezi okrajem a pupkem. Dozvuk činelů trvá několik sekund, často tedy musíme zvuk tlumit prsty.



High hat



Hi-hat je nástroj, který se vyvinul ve 20. letech 20. století pro potřeby tanečních orchestrů., aby měl hráč volné ruce pro ostatní bicí nástroje. Původní nástroj byl nízký, měřil cca 30 cm, později se stojan zvyšoval, až dosáhl dnešní používané výšky. High hat jsou dva činely, nejčastěji o průměru 14 palců, upevněné na stojanu s pedálem. Pokud pedál sešlápneme, činely se na sebe dopadnou, po uvolnění pedálu se činely vlivem pružiny zase oddálí zpět. Hi-hat lze také samozřejmě rozeznívat paličkami a to buď na činely zavřené (přitisknuté k sobě pedálem) nebo na otevřené. Rozeznívání paličkami na původní 30 centimetrové hi-hat bylo nemožné.


Tam-tam



Tam-tam pochází z Číny. Ovšem většina z nás nerozlišuje rozdíl mezi gongem a tam-tamem. Gong je totiž oproti tam-tamu nástroj s vyladěným tónem. Tam-tam je tedy nástroj s neurčitou tónovou výškou a vyrábí se stejně jako gong z bronzu. Je plochý se zahnutými okraji a tvarem nám může připomínat pánev. Co se týče velikostí jsou různé od malých 14 palcových tam-tamů až po velké 30 palcové. Čím větší je průměr nástroje, tím má hlubší a dunivější zvuk. Nejplnější zvuk dosáhneme úderem do středu nástroje. Od tohoto místa se šíří rozechvívání po celém nástroji, což u velkých tam-tamů trvá asi 1 sekundu, než zvuk dosáhne své největší síly. Dozvuk tam-tamů je velmi dlouhý. Pokud ho chceme tlumit, přitiskneme dlaň na plochu nástroje. Rytmická hra měkkými paličkami nevyzní, pouze se zvyšuje intenzita hluku. Tam-tamy se zavěšují na stojany, rozeznívají se hlavně velkými těžkými palicemi s válcovitou hlavicí z měkké plsti.
Tam-tam se stejně jako gongdrum používá u bicí soupravy minimálně.



Kravský zvonec



Zvonce se vyrábějí ze slabých asi 1 mm silných plechů z mosazi nebo oceli. Původně se zvonce zavěšovali na krk pasoucímu se dobytku, odtud pochází jejich název. Rozeznívaly se železnou tyčkou, volně upevněnou uvnitř zvonce. Zvonec bez vnitřního srdce patří k základním rytmickým nástrojům lidové hudby Latinské Ameriky. Odtud se šířily do celého světa. Zvonce jsou různých velikostí, jejich délka se pohybuje od 8 do 30 cm. Zvonec upevňujeme k soupravě pomocí stojanu.



Tamburína



Tamburína je obdobou ručního bubínku, avšak liší se tím, že má v lubu ploché otvory ve kterých jsou vždy v páru upevněné malé mosazné, ocelové nebo bronzové talířky, které při rozeznění vydávají spolu s blánou charakteristický zvuk tamburíny. U některých tamburín jsou jetě pod blanou na kovovém držáku upevněny zvonečky a rolničky. Tamburína má jen jednu blánu, která se přibitá, ve výjimečných případech je napínaná obručí se šrouby. U bicí soupravy ovšem požíváme tamburínu bez blány.

uvod.jpg

Líbí se vám obsah těchto stránek?

Ano. (154 | 73%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one